Společná výprava k rybníku Chvalov

Účastnili se: Profesor, Pepa, Mikeš, Peťa, Spongebob, Fíla, Hedík, Míša, Anička, Domča, Malda, Cáca, Rákos, Ťapka, Péťa, Šárka, Lů, Rychlík. Tím je to pro náš oddíl největší výprava od Březiny v minulém roce.

Vlak byl dosti plný, přesto jsme již během cesty stihli seznamovací hru. Po výstupu v Mačkově již byla venku tma, naštěstí jsme měli dohromady dostatek bílých i červených baterek pro osvětlení naší skupiny. Cestu nám také úspěšně zkrátil Mikeš, kterému se povedlo prorazit na základnu skrze les a nezmátly ho ani nově vytvořené, na mapě nezakreslené, cesty.

Ve hře „Nosiči menhirů a válečníci“ bezbranní nosiči nosili dřevo, válečníci je ochraňovali!

Cílová základna – chata u rybníka Chvalov – měla sice nádherné okolí a byla poměrně velká, oproti informacím ve zvadle ovšem chyběla voda v kuchyni, splachovací WC a sprchy. Kamna ovšem fungovala – byť je musel Mikeš spravit – takže jsme byli celkem spokojeni. Ve čtvrtek jsme ještě zahájili příběh unesením Panoramixe (což se povedlo římskému generálovi Gaiu Hlupovi, přesvědčivě hraném Pepou), pokračovali hrou AZ-kvíz, kterou připravily Cáca a Rákos a pak už šli spát.

V pátek ráno jsme začali dvěma akademiemi – na zdravovědu (Anička) a galskou dobu (Pepa) – a pak zaútočili Římané ve hře Nosiči menhirů a válečníci, kde si hráči rozdělovali funkce na bezbranné nosiče menhirů, kteří museli dostavět opevnění, a válečníky, kteří mohli vybíjet Římany. Nakonec se podařilo opevnění ubránit díky nápadu Hedíka, když poručil, aby vždy válečník přímo doprovázel jednoho nosiče menhiru.

Kromě toho ještě dopoledne byl program Pamatuj!, kde jsme chtěli po všech, aby si zapamatovali nazpaměť heslo, zákon, slib a denní příkaz vlčat i světlušek. Výsledky byly velmi dobré – hned pět účastníků posléze správně odpovědělo na všechny otázky. Kronikář si ideály světlušek pro tuto hru také zapamatoval a už na ně nejspíše nezapomene .

Poslední hrou před obědem bylo městečko Loup-garou – varianta městečka Palermo, kde ovšem téměř každý účastník měl nějakou zvláštní roli. V prvním kole jsme měli jen omezené množství rolí, ale postupně jsme přidávali další, a protože byla hra velmi oblíbená, vymyslel Pepa přes noc ještě pět rolí dalších. V sobotu jsme pak tedy hráli městečko Loup-garou v patnácti lidech s rolemi: 3x vlkodlak, vlkodlačí král, kolaborant, léčitelka, bůh lásky, anděl strážný, druid, klučík s dalekohledem, kamikaze, zloděj schopností, bacilonosič, těžkooděnec a pomstychtivec. Kromě toho vesničané, kteří umřeli, se do hry stále zapojovali jako „duchové“. Stále sklidila hra velký úspěch, ačkoliv úloha vedoucího hry („osudu“) již byla tak komplikovaná, že potřeboval zápisky na papíře velikosti A4, aby dokázal městečko správně provést mnohdy komplikovanou nocí .

Proklouznout mezi ozbrojenými slepými strážci se dalo buď během nebo plížením.

Odpoledne se vydali účastníci bez vedoucích samostatně na výlet směřující k osvobození druida Panoramixe. Po šifrovaných zprávách se dostali až k vysílači Na Borkách, kde jsme se všichni sešli a po krátké hře došli až k rybníku Likovka, kde ve hře Slepí strážci byl druid osvobozen, ačkoliv ne dřív, než Římanům vyzradil recept kouzelného nápoje (Rychlík podotkla, že v příběhu je chyba, ježto v komiksech Panoramix několikrát řekl, že by radši zemřel, než aby recept vyzradil; naštěstí Ťapka přispěchala na pomoc a vymyslela komplikovaný scénář s cizím zlým druidem a lektvarem pravdomluvnosti, aby příběh zachránila.). Jediní, komu se podařilo slepým strážcům proklouznout tichostí a nikoliv během, byly Péťa a Anička.

Cestu zpět jsme si mírně prodloužili, za což může kronikář, ovšem rád by řekl, že ho ke špatné cestě byť nevědomky navedla Cáca, takže by měla nést alespoň trochu odpovědnosti také .

V pátek večer jsme pak ještě stihli noční signalizaci, kde si týmy vyzkoušely posílání morseovkových zpráv baterkou, aby osvobodili galské zajatce, a po večerce byla ještě noční hra: Punťův memoriál se dvěma stupni obtížnosti (pro mladší a starší). Zároveň přijeli na návštěvu další vedoucí Lyry – Domča a Malda.

V sobotu ráno jsme začali rozcvičkou (Hedík, Míša a Mikeš si ji ještě dobrovolně značně prodloužili, což chtěla i Rákos, ale brzy to vzdala) a pak ve hře Na náčelníka měly týmy jmenovat rychle pojmy z daného slovního okruhu (např. stromy). Stihly se ovšem jen čtyři kola, protože oba týmy měly zdánlivě nekonečnou slovní zásobu.

Při hře WAGGGS v centru Our Chalet bylo za úkolem postavit co nejvyšší věž.

Protože 22. února je světový Den zamyšlení, tak zvolený, protože se jedná o den narození zakladatele skautingu i jeho ženy, a protože tématem letošního Dne je partnerství a protože Den zamyšlení tradičně slaví spíše skautky, využili jsme spojené výpravy, abychom zahráli stolní hru připravenou světovou organizací skautek WAGGGS. S přípravou plánu pomohly skautky a světlušky. Hra obsahovala různé otázky a úkoly – převážně vědomostní otázky týkající se WAGGGS nebo osmi rozvojových cílů tisíciletí, ovšem pak také různé společné aktivity, u kterých se tolik nepřemýšlí a hodně křičí – ty byly nejpopulárnější. Některé z nich si můžete prohlédnout ve formě videí a fotek.

Světlušky touto dobu také našly za chatou staré kosti porostlé řasami, u kterých Mikeš určil, že se jedná o kosti krav.

Odpoledne měly týmy za úkol připravit a sehrát scénky na zadaná témata. Nahrávky těchto scének budou k dispozici na YouTube (sledujte naše stránky!). Odpoledne jsme měli ještě velkou bojovou hru typu capture-the-flag, stavěly se domečky v lese a večer se pak ukončil příběh výpravy závěrečnou hrou, kdy galové zničli jediný Římany vlastněný recept na kouzelný nápoj.

Nepopsal jsem určitě všechno, co se na výpravě událo, a omlouvám se těm, na které jsem zapomněl, ale tento článek je již teď tak dlouhý, že ho nepřečte ani Pavel Eybert, který jako jeden z mála texty v kronice skutečně čte . Kronikářovi osobně se výprava velmi líbila a v závěrečném hodnocení účastníků také dostala velmi dobré hodnocení.

Fotogalerie:
Úplnou fotogalerii najdete na rajčeti: http://www.rajce.net/a11073017.